Svatební oslavy ve světě

Židovská svatba

Židovská svatba „ketubah“ probíhá podle přísně stanovených zásad, které vycházejí z biblických zákonů. Svatební obřad uprostřed ulice? I to je při této svatbě možné. Svatba se může konat kdekoliv, pravidlem je pouze to, aby novomanželé stáli pod svatebním baldachýnem, kterému se říká „chupa“, a který znázorňuje budoucí domov manželů. Baldachýn drží na tyčích čtyři muži a pod ním čeká na snoubence rabín a kantor. Kolem stojí ze všech stran rodina a ostatní hosté. Kantor pronáší modlitby a zpěvem vyzývá dva ženaté muže, aby přivedli pod „chupu“ ženicha. Stejným způsobem je vyzvána nevěsta, kterou doprovází dvě vdané ženy. Všechny tři pak musí sedmkrát obejít ženicha. Poté mu je nevěsta předána.

Ženich ukazuje rabínovi a kantorovi prsten pro nevěstu. Oba musí formálně ujistit, že prstýnek je jeho majetkem, je určité ceny a že ho nevěstě daruje za účelem zásnub. Poté navléká snubní prsten své nastávající na ukazováček pravé ruky, protože tímto prstem ukazují židé na písmenka tóry při jejím předčítání a díky tomu považují tento prst za prst moudrosti. Nevěsta si však později může prstýnek přesunout na jiný prst, na kterém jej bude nosit. Rabín předčítá slova ženichova vyznání pro nevěstu. Následně čte aramejský text svatební smlouvy „ketuby“, jejímž obsahem jsou závazky manžela živit, šatit a ctít svou manželku. Manžel slibuje, že se v době manželství neožení s jinou ženou, v případě rozvodu se zavazuje k finančnímu vypořádání. Pak se snoubenci se napijí vína ze společného poháru. Sňatek je stvrzen, když ženich pohár rozbije a střepy rozšlape. Toto gesto má připomínat zničení jeruzalémského chrámu. Všichni přítomní zavolají: „Mazal tov!“, což znamená „dobré znamení“.

Novomanželé odcházejí v doprovodu dvou svědků do „cheder jichud“, místnosti sousedící s oddávacím prostorem, kde stráví sami první okamžiky manželství. Ostatní svatebčané se odeberou na svatební hostinu, která začíná za nepřítomnosti ženicha a nevěsty, ti vstupují na hostinu později. Obvykle je pro snoubence svatební den dnem půstu. Po modlitbě na závěr hostiny se vysloví sedmero požehnání „ševa brachat“. Svatební veselí trvá sedm dní a nocí.

K nejčastějším židovským zvykům se řadí týden odloučení snoubenců. Když se znovu setkají, nevěsta má závoj, který ženich odhalí, aby se ujistil, že je to dívka, kterou si vybral.

Hinduistická svatba

Svatba mezi hinduisty není stvrzena podpisem a není hlášena na úřadech. Důkazem o tom, že se dva lidé vzali je jen fotografie a potvrzení svědka. Na svatbě se nešetří a často na ni padnou všechny rodinné úspory. V Indii hraje velkou roli rituální oheň, který doprovází několikahodinový svatební obřad. Během něj musí otec symbolicky odpustit dceři, že opouští jeho rodný dům a matka pak nevěstu připraví na novou životní etapu. Tradicí je také kousek ženichova šatu – obvykle šála – svázána s šaty nevěsty, aby byl demonstrován uzavřený sňatek. Během oslavy, která trvá tři dny, sedí oba novomanželé dlouhé hodiny na vyvýšeném pódiu, aby si je každý host mohl důkladně prohlédnout. Nevěsta je zahalena v barevném, bohatě ozdobeném „sárí“. Dokonce i její ruce jsou hustě pomalovány a ozdobeny mnoha šperky. Honosná okrasa nevěsty má příznivě naladit bohy a přimět je, aby od manželství odvrátili všechna neštěstí.

Čínská svatba

A jak probíhá svatba v Číně? Podle starých čínských tradic odráží vstup do manželského svazku filozofie, která je založená na principu rovnováhy dvou základních pravidel – pozitivního mužského jang a negativního ženského jing. Podle nich znamená spojení novomanželů soulad a rovnováhu, a zároveň je předpokladem vzniku nového života.

V dnešní čínské kultuře si zachovalo svou důležitost datum svatby, číslům se zde přikládá obrovský symbolický význam. Velmi nepříznivá je čtyřka, která znamená smrt. Naopak pozitivní je jednička, a vůbec nejlepší je, když se v datu opakuje víckrát, protože znamená štěstí, postup a úspěšné hromadění majetku.

Právě díky tomu, že se na vhodný datum sňatku může čekat i dlouhé měsíce, se svatební smlouva podepisuje dopředu. Jde jen o formální vyplnění formulářů, ale od této chvíle se snoubenci stávají oficiálními manžely a můžou spolu začít bydlet. V čínské kultuře se věří, že pokud v tomto období nevěsta otěhotní, přinese to velké neštěstí. Celé období, od podpisu svatební smlouvy až do svatebního dne, je plné bohatých příprav. Většinou se o vše, především ve městech, starají svatební agentury. V předvečer svatebního dne se do procesu příprav zapojuje i rodina. Příbuzní nosí do rodičovských domů nevěsty a ženicha cukroví, dárky a speciální svatební koláč z rýžové mouky.

Ve svatební den musí mít nevěsta podle starých zvyků připraveny troje až sedmery šaty. Jedny z nich jsou zpravidla tradiční čínské „qipao“, které mají červenou barvu a oblékají se během svatební hostiny. Na znamení příchodu ženicha se zapalují prskavky, které mají od snoubenců odehnat vše zlé. Oblíbené jsou také dlouhé a bohaté ohňostroje. Ženich se přivítá s rodiči nevěsty a odevzdá jim dar, často jsou to peníze. Potom se odjíždí do restaurace, kde se začíná s podáváním čaje. Než nastoupí nevěsta do auta, vyzuje si staré boty a obouvá nové. Tento zvyk symbolizuje vstup do nového života.

Svatby našich předků

A jaká byla dříve úloha muže a ženy v manželství? Muž zastupoval rodinu navenek, platil daně, disponoval penězi, určoval rodinný rozpočet, rozhodoval o osudu manželky a dětí. Od manželky se očekávalo, že bude něžná, zdrženlivá a stydlivá, reprezentující svého manžela. Schopnost ženy respektovat vrtochy svého muže a zajistit útulné prostředí domova, se považovalo za samozřejmost. Dominance ženy v manželství byla až do poloviny dvacátého století celospolečensky nemyslitelná. Rovnoprávnost manželkám přinesl konečně až Zákon o právu rodinném z roku 1949.

Jaké bývaly svatby…

Jakmile se naskytla vhodná příležitost a rodiče měli přichystané potřebné věno, dívka se mohla vdát. Věk nevěst 15-17 let nebyl ani na počátku dvacátého století na venkově vzácností. Každé svatbě předcházely zásnuby, což byla na vsi velká událost. Na námluvy se nejčastěji chodívalo v neděli odpoledne. Spolu s ženichem se na ně vypravil jeho otec, družba – ten plnil úlohu hlavního organizátora (dnes bychom tak mohli označit ženichova svědka), rychtář s konšelem a někteří muži z příbuzenstva, všichni ozdobení rozmarýnovou snítkou. Přítomní si sesedli k jednomu stolu a vyjednávali o výši věna. Družba byl prostředníkem a domlouval oběma stranám – aby přidaly, či ze svých požadavků slevily. Když bylo vše smluveno a dojednáno, mohli si ženich s nevěstou podat ruce a políbit se. Pak byla rychtářem sepsána svatební smlouva a následovala hostina.

Každá nově ohlášená svatba byla na vesnici událostí, na kterou se všichni těšili. Po zásnubách se začalo s přípravami, které trvaly asi čtyři týdny. Bývalo zvykem, že ženy z celé vesnice přinášely do nevěstina domu dary v podobě potravin: máslo, mléko, ořechy, povidla, vejce. Výběr místa pro konání svatby byl jednoduchý – svatba se konala v místě bydliště nevěsty v nejbližším kostele, později se zavedením občanských sňatků na nejbližší radnici. Také místo pro svatební hostinu se drželo tradic – hodovalo se v domě rodičů nevěsty.

Bývalo zvykem, že se ženich a nevěsta navzájem obdarovávali. Nevěsta dostala od ženicha střevíčky, svatební kytici a šperk. Naopak ona mu darovala vlastnoručně vyšívanou košili, hedvábný šátek nebo kapesníček. Ženichova matka také dávala nevěstě zlatý šperk jako symbol přijetí snachy za vlastní dceru.

Ve svatební den chodívala nevěsta i ženich časně ráno ke zpovědi. Svatební hostina začínala snídaní v domě ženicha, kde se postupně hosté scházeli. Muzika vyhrávala zvesela už od rána. Po příchodu ženicha se svatebčany do nevěstina domu bývaly hlavní dveře zamčené, jako by hosty nikdo nečekal. Než se ženichovi nevěsta vydala, musel splnit několik úkolů: nasekat dříví nebo správně odpovědět na otázky, které se týkaly nevěsty.
Venkovská svatební hostina si navzdory vlivu městského způsobu života udržela svoji podobu s přísným dodržováním tradic: složení jídel a sled jejich podávání. Snahou hostitelů bylo podat na stůl co největší (ale vždy lichý) počet chodů, které měly symbolicky zajistit novomanželům blahobyt. Mezi svatební pochoutky patřily bezesporu omáčky – např. křenová, cibulová, s hrozinkami, švestková a jiné. Omáčky se jedly s chlebem nebo bramborovými šiškami, v nejlepším případě s hovězím masem nebo klobásou. Také se podávalo několik druhů polévek. Jako hlavní jídlo se obecně označovala krupičná, jindy pohanková či prosná kaše. A pilo se hlavně pivo a kořalka. Samozřejmě nechyběly ani svatební koláčky, cukroví a sušené ovoce.
Druhý den po svatbě se na voze převážely peřiny z rodiny nevěsty do domu novomanželů. Pro potěšení zvědavých sousedů byla vezena také celá nevěstina výbava.

Svatební šaty

A do čeho se naše praprababičky strojily? Bohatší nevěsty se oblékaly do svých nejhezčích slavnostních šatů, většinou to byl kroj, který si pro tento slavnostní den samy bohatě ozdobily výšivkami. Byly to takové šaty, které mohla nevěsta používat i na jiné slavnostní události. Z tohoto důvodu byla bílá barva absolutně nepraktická a svatební šaty či kroj hýřily všemi barvami. Svatební šaty, které by byly určené pouze na svatbu neexistovaly. Hlavu si nevěsta ozdobila věncem z natrhaných květin a pentlemi.

Svatební pověry

Aniž si to uvědomujeme, často i z našich úst vychází různé pověry a pořekadla, které vymysleli naši předci. My si nyní povíme pár zajímavých pověr, ale opravdu jen pár z mnoha známých i neznámých pověr, které se týkají svatby a i následného života novomanželů….
Začneme tedy popořádku. První pověra nám říká, že snoubenci, ač spolu již třeba bydlí, nemají předsvatební noc strávit v jednom domě. Takže snoubence vyšleme k rodičům, aby nám ho ohlídali a on si neudělal bujarou rozlučku se svobodou.

Nejznámější pověra, známá hlavně z televize, tvrdí, že by ženich měl vidět šaty nevěsty až těsně před obřadem. K tomuto se váže i další pověra, tvrdí, že kdo spatří svůj protějšek ve svatební den jako první, tak bude mít navrch v manželství, takže holky ostražitost a mrkněte alespoň klíčovou dírkou na svého vyvoleného.

Další velmi známá pověra o šatech nám říká, že by nevěsta měla mít oblečeno ve svatební den všechno nové, což má symbolizovat nadcházející novou etapu života. Dále by měla mít něco vypůjčeného, v zásadě od šťastného člověka a nesmíme zapomenout na věc starou, často jí bývá nějaký šperk, který si rodina předává z generace na generaci a v neposlední řadě něco modrého, což bývá novomanželem oblíbený modrý podvazek.

Co se pověr vztahujících se k samotnému obřadu týká, asi nejznámější je ta, která tvrdí, že ten, kdo opakuje slib předříkávaný knězem skutečně nahlas, se jen tak něčeho v době následného spolužití nezalekne. Takže doufejte, že váš nastávající manžel bude u oltáře výřečný a hodně hlučný. I tato pověra týkající se obřadu je zajímavá pro nás ženy a říká, že ta nevěsta, která vykročí pravou nohou, bude mít doma navrch.

Velmi mne pobavila pověra, která tvrdí, že na auto odvážející novomanželé by se měla přivázat stará bota, případně by se staré boty měly po novomanželích házet. Nedokážu si to v praxi tedy moc dobře představit a asi bych tento zvyk na své svatbě raději vynechala, neboť nevěsta s monoklem nebo přinejmenším s obtisky bot na šatech asi moc slavnostně nevypadá.

Oblíbená pověra námi svobodnými ženami tvrdí, že ta, která chytí kytici nevěstou hozenou, do roka se také vdá. Bohužel musím říct, že tato pověra pravdivá není, tedy alespoň ne v mém případě.

A co udělat dle pověr pro spokojený život? Pro hojnost peněz v manželství, dáme do levé boty minci, doporučuji sehnat si desetník, aby to moc netlačilo. Ale samozřejmě, že v manželství je nejdůležitější láska a tu si zajistíme čtyřlístkem v botě, ale dávejte si pozor, ať moc nevykukuje.

Nakonec bych ráda uvedla pověru o samotném snubním prstýnku, neboť ta vystihuje celý svatební obřad a jeho důležitost, krásu a upřímnost. Tato pověra nám tedy říká, že prstýnek tvaru kroužku má vyjadřovat lásku věčnou a dlouholetou. Zlato se používá pro svoji vzácnost a proč prsteníček na levé ruce? Protože tudy přece teče krev přímo do srdce…

Victoria a David Beckhamovi

Victoria a David Beckhamovi

David a Victoria Beckhamovi, proslavení snad více svou zálibou v luxusu a posedlostí dokonalým vzhledem než profesními úspěchy, si coby dějiště své svatby, která se odehrála v roce 1999, zvolili zámek v blízkosti irského Dublinu. Victorie pronesla své ano v hedvábných šatech v barvě slonové kosti s šestimetrovou vlečkou za bezmála dva miliony korun, ve vlasech měla usazenou zlatou korunku posázenou diamanty. Hudební doprovod při obřadu obstaral Elton John. Svatební hostiny se zúčastnilo více než 250 hostů, kterým bylo dovoleno obléci se pouze do černé nebo bílé. Oslavu zakončil velkolepý ohňostroj. Novomanželé si místo věcných svatebních darů přáli obdržet pouze nákupní poukázky. Celkové náklady na svatbu se v přepočtu vyšplhaly k 16 milionům korun.

Jennifer Aniston a Brad Pitt

Slavný herecký pár, Brad Pitt & Jennifer Aniston, vykročil vstříc manželskému životu v roce 2000 v Malibu. Na výzdobu zahrady, v níž se svatba konala, bylo použito 50 000 květin a velké množství svíček. Jennifer přistoupila k oltáři v hedvábných šatech posázených perlami, Brad jí následně navlékl prsten, který sám navrhl. Náklady na svatbu dosáhly téměř k dvaceti milionů korun. Manželství Brada a Jennifer se rozpadlo v roce 2005.

Madonna a Guy Ritchie

Ve stejném roce jako Brad s Jennifer si své ano řekli ve Skotsku královna popu Madonna s o 10 let mladším britským režisérem Guyem Ritchiem. Róbu pro nevěstu z dílny Stelly McCartney doplňovaly historické šperky, které v minulosti zdobily monackou princeznu. Ženich a syn Rocco oblékli v duchu skotské tradice kilt, Madonnina dcera Lourdes kráčela v čele svatebního průvodu bosá. Za honosnou svatbu musel pár zaplatit dle odhadů více než 30 milionů korun. Pouhé tři roky po svatbě Madonna oficiálně potvrdila spekulace o zahájení rozvodového řízení.

Elin Nordegren a Tiger Woods

Nejlépe placený sportovec světa Tiger Woods pojal bývalou švédskou modelku Elin Nordegren za manželku v roce 2004 na ostrově Barbados. Kromě luxusního letoviska si novomanželé pronajali i celý hotel a helikoptéry pro přepravu svatebčanů. Svatební slib zazněl v altánu posetém růžemi, následné bouřlivé oslavy proběhly v sále vyzdobeném tisíci černých a rudých růží. Mezi hosty nescházel ani zakladatel známého počítačového impéria a jeden z nejbohatších mužů planety Bill Gates. Účet za svatbu vystoupal bezmála k čtyřiceti milionům korun.

Elton John a David Furnish

Od roku 2005 mohou ve Velké Britgánii legálně uzavírat sňatky osoby stejného pohlaví. Jako jedni z prvních tohoto práva využili hudebník Elton John a jeho o 15 let mladší partner David Furnish. Obřad se konal ve Windsorské radnici, kde své ano pár měsíců dříve pronesli princ Charles se svou druhou ženou Camillou. Elton John si nepřál obdržet žádné svatební dary, požádal pouze o příspěvky pro svou nadaci pomáhající obětem AIDS. Za svatbu museli novomanželé zaplatit téměř 30 milionů korun.

Vanisha Mittal a Amit Bhatia

Jako jedna z nejdražších a nejokázalejších veselek se do historie zapsala svatba dcery ocelářského magnáta Vanishy Mittal s úspěšným obchodníkem a burzovním makléřem Amitem Bhatiou. Sezdáni byli v roce 2004 ve Versailleském paláci, následná hostina se odehrála v přepychovém pětihvězdičkovém hotelu. Pozvání obdrželi herecké hvězdy, zpěváci i významní podnikatelé, během hodování mohli shlédnout vystoupení australské zpěvačky Kylie Minogue. Učet za velkolepou svatbu ve výši téměr jedné miliardy korun uhradil movitý otec nevěsty bez výhrad. Nezbývá mu než doufat, že manželství jeho jediné dcery bude mít delšího trvání než většina svazků celebrit.

Svatební tradice

Něco starého

symbolizuje spojení s minulostí i budoucností nevěstiny rodiny a jejího rodu. Nevěsta tím dává najevo, že si váží své rodiny a její minulosti a zaroveň, že rod bude jejím prostřednictvím nadále úspěšně pokračovat.

Tipy na něco starého:

• rodinný medailonek nebo brož po mamince, babičce, atd.
• nějaký doplněk z maminčiných svatebních šatů, například závoj nebo stužka.
• pro otrlejší povahy a vtipálky to může být i první dětský zub Vašeho ženicha.

Něco nového

symbolizuje štěstí a úspěch nevěstiných přání a představ v novém manželství. Také tím sdělujete světu, že se svým manželem vytváříte svazek, který potrvá až do konce života.

Tipy na něco nového:

• mohou to být nové svatební šaty, boty nebo jiný doplněk.
• klíč od Vašeho nového domu nebo bytu.
• snubní prstýnky

Něco půjčeného

Velice důležitá věc, značící, že Vaše rodina a přátelé budou vždy na blízku, když je budete potřebovat. Pokud si půjčíte něco od šťastně vdané ženy, přejde část jejího štěstí i na Vás, rozdělí se o něj s Vámi. Dejte si ale pozor, abyste tuto věc vrátila zpět majiteli.

Tipy na něco nového:

• svatební šaty z půjčovny
• oblíbený šperk půjčený od maminky nebo dobré kamarádky

Něco modrého

Modrá je se svatbami spojena odpradávna. Již ve starověkém Římě nosily nevěsty modrou, aby symbolizovaly svou lásku, skromnost a věrnost. Také Panna Marie byla velice dlouho zpodobňována v modrých šatech, protože tato barva je spojována s čistotou a nevinností. Modré svatební šaty byly velice populárni až do 19. století, kdy byly postupně nahrazeny bílými svatebnímy šaty.

Tipy na něco modrého:

• modrý podvazek
• modře nalakované prsty u nohou
• modrá kytice
• bižuterie s modrymi odstíny

V anglickém originále celá říkanka ještě pokračuje: „… a stříbrnou šestipenci do nevěstiny boty“. To má přinést manželům štěstí a úspěch ve finanční oblasti – bohatství.
Ať už věříte, že Vám tento svatební zvyk přinese štěstí nebo nevěříte, můžete při jeho plnění zažít spoustu zábavy a zapojit do svatebních příprav i své blízke.
Tak hodně štěstí, milé nevěsty, a nezapomeňte, něco starého, …

Ženich a nevěsta

Svatební tradice, které známe i u nás

Bílé svatební šaty

– za průkopnici této tradice je označována anglická královna Viktorie, která je zvolila při sňatku se svým bratrancem Albertem ze Saxe-Coburg v roce 1840. Svatební šaty v bílé barvě jsou od té doby považovány za symbol čistoty a nevinnosti. Pokud se chcete o historii bílých svatebních šatů dozvědět více, přečtěte si samostatný článek.

Snubní prsteny

- staří Řekové a Římané věřili, že prsteníčky, na které se snubní prsteny navlékají jsou nervově spojeny se srdcem. V roce 860 n.l. pak papež Nicholas I. prohlásil, že církví požehnané sňatky musí být stvrzeny výměnou prstenů, a to ne ledajakých, ale zlatých. Od 15. století se do snubních prstenů vsazují brilianty jako symbol bohatství a společenského postavení.

Novomanželský polibek

- už ve starověkém Římě nebylo manželství uzavřené, dokud si ženich a nevěsta nevyměnili polibek. Polibek byl používán jako nezbytné stvrzení při uzavření všech obchodů, nejenom těch manželských

Otec po boku nevěsty

- Víte proč otec odvádí svou dceru k oltáři? V minulosti byla každá svobodná žena považována za vlastnictví svého otce. Otec tedy při svatebním obřadu odvedl mladou ženu k oltáři, kde ji oficiálně předal do vlastnictví nastávajícího manžela.

Líbánky

- v angličtině honeymoon. Ve starém Irsku se rodiče starali o to, aby měli novomanžele po celý měsíc (moon) po svatbě dostatek nápoje vyráběného z fermentovaného medu (honey). Věřili, že tak budou požehnáni a do roka se jim narodí syn.

Přenášení nevěsty přes práh

- v dávných dobách bylo poměrně bežné, že se mladé dívky stávaly obětí únosů a násilím přinuceny ke sňatku s únoscem. To vysvětluje, proč byly odneseny až za práh domu. Staří Římané zase věřili, že přenesení nevěsty přes práh ochrání dům od neštěstí a zlých duchů.

Svědek, svědci

- také tato tradice souvisí s únosy nevěst a pochází ze středověké Germánie. Když ženich unesl svou nevěstu, například ze sousední vesnice, stál pak po jeho boku nejsilnější přítel, jehož úkolem bylo dohlédnout na hladký průběh obřadu. Tedy především měl zabránit tomu, aby si příbuzní nevzali nevěstu zpět.

Svatební kytice

- tento zvyk pochází ze středověké Anglie z dob rytířských turnajů. Rytíři měli při soubojích ve zvyku nosit jednu květinu nebo barevný kapesníček dámy, v jejímž jménu bojovali. Později se z jedné květiny stala celá kytice pro nevěstu od jejího milého.

Svatební závoj

- ve středověku nevěstin závoj odrážel její postavení u dvora. Čím delší, tím měla blíže ke královi a královně.

Něco starého, něco nového, něco půjčeného a něco modrého

- kdo by toto rčení, jímž se má řídit každá nevěsta, neznal? Jeho výklad je ale natolik obsáhlý, že jej najdete v samostatném článku

V dalším článku se podíváme na svatební tradice v jiných kulturách, které u nás nejsou tolik známé.