Proč jsou svatební šaty bílé a další svatební zvyky a obyčeje

Myslíte si, že svatební šaty byly odjakživa bílé, snubní prsteny zlaté a novomaželé vždy drželi líbánky? Není tomu tak, pojďte se s námi podívat, jak svatební tradice vznikaly a kde a v jakých kulturách jsou jejich kořeny.

Svatební tradice, které známe i u nás

Bílé svatební šaty

– za průkopnici této tradice je označována anglická královna Viktorie, která je zvolila při sňatku se svým bratrancem Albertem ze Saxe-Coburg v roce 1840. Svatební šaty v bílé barvě jsou od té doby považovány za symbol čistoty a nevinnosti. Pokud se chcete o historii bílých svatebních šatů dozvědět více, přečtěte si samostatný článek.

Snubní prsteny

- staří Řekové a Římané věřili, že prsteníčky, na které se snubní prsteny navlékají jsou nervově spojeny se srdcem. V roce 860 n.l. pak papež Nicholas I. prohlásil, že církví požehnané sňatky musí být stvrzeny výměnou prstenů, a to ne ledajakých, ale zlatých. Od 15. století se do snubních prstenů vsazují brilianty jako symbol bohatství a společenského postavení.

Novomanželský polibek

- už ve starověkém Římě nebylo manželství uzavřené, dokud si ženich a nevěsta nevyměnili polibek. Polibek byl používán jako nezbytné stvrzení při uzavření všech obchodů, nejenom těch manželských

Otec po boku nevěsty

- Víte proč otec odvádí svou dceru k oltáři? V minulosti byla každá svobodná žena považována za vlastnictví svého otce. Otec tedy při svatebním obřadu odvedl mladou ženu k oltáři, kde ji oficiálně předal do vlastnictví nastávajícího manžela.

Líbánky

- v angličtině honeymoon. Ve starém Irsku se rodiče starali o to, aby měli novomanžele po celý měsíc (moon) po svatbě dostatek nápoje vyráběného z fermentovaného medu (honey). Věřili, že tak budou požehnáni a do roka se jim narodí syn.

Přenášení nevěsty přes práh

- v dávných dobách bylo poměrně bežné, že se mladé dívky stávaly obětí únosů a násilím přinuceny ke sňatku s únoscem. To vysvětluje, proč byly odneseny až za práh domu. Staří Římané zase věřili, že přenesení nevěsty přes práh ochrání dům od neštěstí a zlých duchů.

Svědek, svědci

- také tato tradice souvisí s únosy nevěst a pochází ze středověké Germánie. Když ženich unesl svou nevěstu, například ze sousední vesnice, stál pak po jeho boku nejsilnější přítel, jehož úkolem bylo dohlédnout na hladký průběh obřadu. Tedy především měl zabránit tomu, aby si příbuzní nevzali nevěstu zpět.

Svatební kytice

- tento zvyk pochází ze středověké Anglie z dob rytířských turnajů. Rytíři měli při soubojích ve zvyku nosit jednu květinu nebo barevný kapesníček dámy, v jejímž jménu bojovali. Později se z jedné květiny stala celá kytice pro nevěstu od jejího milého.

Svatební závoj

- ve středověku nevěstin závoj odrážel její postavení u dvora. Čím delší, tím měla blíže ke královi a královně.

Něco starého, něco nového, něco půjčeného a něco modrého

- kdo by toto rčení, jímž se má řídit každá nevěsta, neznal? Jeho výklad je ale natolik obsáhlý, že jej najdete v samostatném článku

V dalším článku se podíváme na svatební tradice v jiných kulturách, které u nás nejsou tolik známé.